Sportovní klub běžců vznikl skoro náhodou, když se z procházky vyklubal sprint. Společná sportovní aktivita motivovala další a další rodiny s mentálně postiženými dětmi ke společným běhům a dnes má klub již 29 členů. Zkouší své štěstí na speciálních olympiádách a nás poprosili o podporu, která jim zajistí pronájem tělocvičny, kde by mohli trénovat za každého počasí.
Jednoho dne jsem se šla projít se svým synem. Tak jak jsme se procházeli, naše procházka se změnila v běh. Přišlo mi celkem dobré, že mohu se svým synem sportovat i když to na žádné medaile asi nebude. Ale běh nás začal bavit. Postupně, když jsem se bavila s ostatními přáteli o sportování "našich dětí", začali se k nám přidávat i oni a vodili své děti. Vznikl kolektiv sportovců s podobnými problémy a začali jsme takto sportovat všichni. Zkusili jsme se přihlásit i na hry pro mentálně postižené, kde se k našemu údivu zadařilo a získali jsme své první zkušenosti a zážitky. Moc se nám tam líbilo a mohli jsme si říci, že naše běhá ní ; není jen tak k ničemu i přesto, že běháme všichni společně pro radost a společné zážitky, kterých je opravdu velmi mnoho. Po čase, když nás již bylo vetší množství , tak jsme se rozhodli založit sportovní klub, který pravidelně navštěvují všichni členové.Věnujeme se různých sportům a postupně se zdokonalujeme. Naše výsledky pomalu přináší i odměnu v podobě vítězství na hrách, kam se hlásíme.
Hana Kratochvílová
SSK Vítkovice je futsalový tým neslyšících v České republice. Klub vznikl v roce 2010, ale futsal tu fungoval již od roku 1946. Tým nás požádal o finanční podporu na úhradu nákladů na futsalové vybavení – dresy, soupravy, míče a také trénink. Chodí trénovat jen jednou týdně do jejich malé tělocvičny. Chtěli by trénovat alespoň dvakrát.
Na Lucinku jsme vybírali v rámci Adventu na Zelňáku s Emilem na konci roku 2017. Její diagnóza je kvadruspastická dystonie (abnormální neovladatelné pohyby doprovázené bolestivými křečemi) a nově se u ní objevila i epilepsie. S touto nemocí se pojí i nemalé finanční výdaje spojené s léčbou a rehabilitacemi, na které je pro Lucčinu rodinu obtížné našetřit.
Honzík, který trpí Duchennovou svalovou dystrofií, byl našim druhým příběhem v rámci Adventu na Zelňáku s Emilem 2017. Jemu a jeho rodině, jsme alespoň maličko ulehčili život a pořídili jsme jim hned na začátku roku mechanický vozík, díky kterému se může Honzík pohodlněji pohybovat v domácím prostředí a trénovat bocciu. Doufáme, že si v ní pak Honzík zasoutěží i na Emil Open ☺
