Filip Hladík

Jmenuji se Filip Hladík je mi 34 let, bydlím sám v Brně v Městském bezbariérovém bytě. V mládí jsem žil běžný život, škola mi šla sama a zvládal jsem přitom i několik sportů závodně (fotbal, volejbal, stolní tenis), ale v červnu roku 2008, to mi bylo 21 let a zrovna jsem dodělal 2. ročník na VUT v Brně, dva dny po poslední zkoušce jsem měl dopravní nehodu, při které jsem si poranil míchu a trvale ochrnul na většinu těla včetně rukou. Ochrnutí mne trvale upoutalo na invalidní vozík.

Po nehodě jsem strávil týden na JIP v Brněnské úrazové nemocnici a poté dva týdny na spinální jednotce. Po první fázi v nemocnici následovala sedmiměsíční rehabilitace na spinální jednotce v rehabilitační ústavu Luže Košumberk. Snažil jsem se intenzivně rehabilitovat a vše zařídit tak abych nastoupil zpět do školy pouze s roční pauzou. Proto jsem intenzivně pracoval na samostatnosti abych byl schopen školu dodělat. Před nehodou jsem studoval VUT obor Průmyslový design, který je založený hodně na zručnosti, kresbě a tvorbě, já ale ochrnul i na ruce, a proto dokončení studia bylo značně komplikované, nakonec jsem mi povedlo studium dokončit a získat bakalářský titul.

Ještě při škole jsem začal na částečný úvazek pracovat v neziskové organizaci Paracentrum Fenix, která pomáhá lidem po poranění míchy s návratem do běžného života, zde jsem byl na pozici instruktora soběstačnosti, ale i grafika a fotografa. Po několika letech jsem ale zjistil že pro mne nejvhodnější bude živit se jako OSVČ, protože si můžu nejlépe rozvrhnout časový plán, takže nyní pracuji jako profesionální fotograf a grafik.

Po prvním roce rehabilitace jsem již začínal pokukovat po nějakém tom sportu, který by se mi líbil a byl pro mne vhodný. Vyzkoušel jsem v podstatě všechny dostupné sporty pro vozíčkáře, jež jsou vhodné pro mé postižení(letní, zimní, vodní, vzdušné halové i venkovní) a nejvíce se mi zalíbilo kvadru ragby na vozíku. Je to skvělá taktická týmová hra s míčem, která symetrický zatěžuje tělo a mně v podstatě tento sport naprosto uhranul. Potkal jsem v něm spoustu skvělých lidí, kteří pro mne byli v začátcích velkou inspirací 

Rugby na vozíku je opravdu skvělý sport, ale jako mnoho věcí pro vozíčkáře je vybavení pro tento sport opravdu drahé. Tím myslím speciální ragbyový vozík který má každý člověk speciálně na míru a stojí cca 200 000 Kč

Já jsem vždy využíval nějakých starších vozíků, které byly napolo rozlámané nebo na nich nikdo nechtěl hrát, protože nebyly přizpůsobené přímo na konkrétní osobu, ale nějak to šlo a ragby jsem si vždycky nějak zahrál. V současnosti mám zapůjčený vozík od ragbyového svazu, který ale neměl správná kola. Ta se musela nechat předělat tak, aby byly funkční pro mě, což stojí 15.000 Kč.

V životě aktivního vozíčkáře je finanční zatížení pro jednoho člověka neúnosné, proto se snažím vždy ušetřit či najít financování z jiných než jen mých osobních zdrojů, budu proto opravdu vděčný za každou finanční pomoc, která se mi naskytne.

Děkuji.