Anastasia Vištalová

Jmenuji se Anastasja Vištalová, je mi 30 let a v životě mě pohání dvě velké vášně – právo a jezdectví. Jsem absolventkou Právnické fakulty Univerzity Karlovy a už několik let pracuji jako advokátní koncipientka v Praze. Právní prostředí mě nesmírně baví, protože mi umožňuje pomáhat lidem a ukazovat, že handicap není překážkou pro plnohodnotný život a profesní rozvoj. Právě proto jsem se rozhodla vydat na cestu advokátky – mám za sebou úspěšně složenou první třetinu advokátních zkoušek a letos mě čekají další části.

Kromě práv je ale mou obrovskou životní vášní sport – konkrétně paradrezura. I když mám od narození dětskou mozkovou obrnu, spastickou diparézu horních i dolních končetin, nikdy jsem nechtěla, aby mě můj handicap definoval. Chodím o francouzských holích, na delší vzdálenosti používám invalidní vozík, ale když sedím v sedle, jsem svobodná. Kůň mi dává možnost překonávat vlastní limity a posouvat hranice toho, co je možné.

V roce 2016 jsem se jako historicky první český jezdec napříč všemi kategoriemi kvalifikovala na paralympijské hry v brazilském Riu, kde jsem se umístila v první polovině startovního pole. Svou účast jsem obhájila i v roce 2021 v japonském Tokiu a loni jsem dokázala něco, co se ještě žádnému českému jezdci nepovedlo – třetí paralympiádu v řadě v Paříži. Stala jsem se tak prvním českým jezdcem, zdravým i handicapovaným, který se na tři olympijské či paralympijské hry po sobě kvalifikoval. Tento historický úspěch mi vynesl ocenění Jezdec roku 2024 v disciplíně paradrezura.

Ale já nekončím. Letos mám před sebou další obrovskou výzvu – mistrovství Evropy v nizozemském Ermelu, kde bych se ráda poprvé v kariéře pokusila probojovat mezi osm nejlepších jezdců, kteří soutěží ve finálové volné sestavě na hudbu. Při posledním mistrovství Evropy v německém Riesenbecku jsem se umístila v TOP 10 seniorské kategorie Grand Prix, tedy na nejvyšším stupni obtížnosti. Letos bych chtěla tento úspěch překonat a bojovat o ještě lepší umístění.

Jenže cesta na vrchol není jen o talentu, píli a disciplíně. Sport na této úrovni je neuvěřitelně nákladný – koně, ustájení, veterinární péče, tréninky, závody, cestování. Náklady na celou sezónu se pohybují ve statisících, ale na rozdíl od jiných sportů v paradrezuře neexistuje systematická podpora od národní federace. Pokud se nějaký příspěvek objeví, jedná se jen o symbolické částky.

Díky pomoci Nadačního fondu Emil, partnerů a lidí, kteří mi fandí, jsem mohla v minulých sezónách reprezentovat Českou republiku na mezinárodní úrovni. Bez této podpory bych si vrcholový sport nemohla dovolit. Letos stojím před další velkou výzvou a znovu se obracím na ty, kteří věří, že limity jsou tu od toho, aby se překonávaly.

Kromě sportu a práva miluji čtení, divadlo, kino, tematické festivaly, umělecké výstavy a muzea. Volný čas ráda trávím aktivně s rodinou a přáteli, kteří mě podporují na každém kroku. Ale teď je pro mě největším snem ukázat, že ani handicap není překážkou k dosažení těch nejvyšších met.

Pomůžete mi na cestě k dalšímu historickému milníku? Každá podpora, ať už malá nebo velká, znamená krok blíž k mému snu – bojovat mezi nejlepšími v Evropě a znovu posunout český paradrezurní sport vpřed. Společně můžeme dokázat, že žádná překážka není nepřekonatelná!