Honzík, který trpí Duchennovou svalovou dystrofií, byl našim druhým příběhem v rámci Adventu na Zelňáku s Emilem 2017. Jemu a jeho rodině, jsme alespoň maličko ulehčili život a pořídili jsme jim hned na začátku roku mechanický vozík, díky kterému se může Honzík pohodlněji pohybovat v domácím prostředí a trénovat bocciu. Doufáme, že si v ní pak Honzík zasoutěží i na Emil Open ☺
Honzík trpí Duchennovou svalovou dystrofií. Zpočátku se vyvíjel jako každé jiné dítě. Ve dvou a půl letech ale na rozdíl od svých vrstevníků chodil hůře, moc neběhal, nedokázal poskakovat, zvednout se sám ze země nebo vyjít schody. Náročnější pohyb byl pro něj spíše utrpením než radostí. Byl odeslán na ortopedii, dále na neurologii, kde po odběru krve doporučili další vyšetření na svalovou biopsii. Ta byla bohužel potvrzena. Zhruba v sedmi letech dokázal Honzík pouze stát, v osmi letech byl už odkázán na mechanický vozík.
Jeho stav se bohužel stále zhoršuje. Potřebuje pomoc druhé osoby ve všech činnostech, které ostatní dělají zcela automaticky. Sám si nepřipraví jídlo ani pití, sám se nevykoupe, nevyčistí si zuby…. Jeho ruce jsou velmi slabé, slábne celé jeho tělo. A tak už nedokáže bez opory ani vzpřímeně sedět. I přesto touží a hlavně se snaží žít aktivně. Spolu s bratrem a tátou chodí na výlety nebo plavat do aquaparku.
Pravidelně se zúčastňuje turnajů v Boccii, které organizuje sdružení Parent Project. Ve speciálně upraveném vozíku se pak za fyzické pomoci dalších lidí vydává na půlmaraton v Praze. Honzík jako každé jiné dítě také vyrůstá a chodí do školy. Jeho současný mechanický vozík je nevyhovující, potřebuje větší. Na ten mu bohužel nemůže přispět pojišťovna, protože mu již zajistila vozík elektrický, který je nutný pro pohyb ve škole a v exteriéru.
V domácím prostředí se může pohybovat jen na mechanickém vozíku, jehož cena je 80 000. A právě proto bychom rádi Vaším prostřednictvím získali příspěvek na nový mechanický vozík, který jako jediný Honzíkovi i nám usnadní jeho pohyb v domácím prostředí.
Děkujeme za Vaší pomoc
Honzíkova rodina
Stanislav má nemoc, která se nazývá achondroplazie a která spolu s vrozenou vadou páteře pro něj znamená život na vozíku. I přesto je aktivním člověkem, který rád sportuje. Přes 5 let hraje kolektivní sport, který ho velmi baví a naplňuje. Jedná se o florbal na elektrických vozících neboli Powerchair Hockey. Požádal nás o příspěvek na úpravu / vylepšení vozíku.
Jakubovi je 29 let. Narodil se jako tělesně hendikepovaný, kromě toho má i zrakovou vadu. Sport je jeho život. Letos propadl další aktivitě - oblíbil si handbike, česky řečeno ruční kolo. Handbike ho natolik učaroval, že by rád pokračoval v trénincích, ale potřeboval by pomoc se sestavením tréninkového plánu s ohledem na jeho postižení a také odbornou pomoc při jeho plnění.
Obracíme se na Vás s prosbou o pomoc při zajišťování nákupů pro osoby se zdravotním postižením. Současná situace je pro nás všechny velmi složitá. Uvědomujeme si, že kromě neustále skloňovaných ohrožených skupin, zůstala bez pomoci i řada našich kamarádů s postižením a i ti, kteří o ně pečují.
