JAKUB HŘEBÍČEK

Jakubovi je 29 let. Narodil se jako tělesně hendikepovaný, kromě toho má i zrakovou vadu. Sport je jeho život. Letos propadl další aktivitě - oblíbil si handbike, česky řečeno ruční kolo. Handbike ho natolik učaroval, že by rád pokračoval v trénincích, ale potřeboval by pomoc se sestavením tréninkového plánu s ohledem na jeho postižení a také odbornou pomoc při jeho plnění. Rozhodli jsme se Jakubovi uhradit roční náklady na osobního trenéra.

Text žádosti:

Jmenuji se Jakub a je mi 29 let. Narodil jsem se od narození tělesně hendikepovaný, kromě toho mám i zrakovou vadu. Většinu svého času přebývám v Brně na Kociánce, což je centrum nebo zařízení pro tělesně postiženou mládež.Sport je můj život. Propadl jsem atletice a mezi mé oblíbené disciplíny patří hod oštěpem, diskem a sprint na sto metrů.

Jsem od narození na vozíku, přesto mi hendikep v překonávání sebe sama nijak nebrání.Jsem totiž aktivním atletem. Atletika se mi moc líbí, sice začátky lehké nebyly, dnes bych ale neměnil. Ke sportu jsem se dostal v zařízení pro hendikepované děti a mládež Kociánka v Brně. Tehdy jsem do ruky dostal papír, kde byly napsané volnočasové kroužky a mě nejvíc v tu dobu oslovila právě atletika. Postupem času jsem se vypracoval k vyšší výkonnosti. Mou nejoblíbenější disciplínou je hod diskem. Kromě toho zvládám i oštěp a jezdím sprint na sto metrů. Trénuji celoročně, v zimě v hale a v létě venku, dvakrát týdně. Úspěchů mám hodně, první, druhá i třetí místa. Diskem házím, když se zadaří přes dvacet metrů, v oštěpu je to o něco slabší, nějakých 18 metrů a sto metrů sprint jezdím okolo třiceti vteřin. Podle toho, jak se kdy zadaří.

Mým snem je podívat se na paralympiádu. Moc dobře ale vím, že by to chtělo ještě hodně práce.Od narození jsem na vozíku, ale krátké vzdálenosti zvládnu i o berlích. Ve sportu však mám hendikep v tom, že nemám úplně v pořádku záda. Neotočím se úplně, tak jak bych chtěl, nedám do hodu takový švih, jako zdravý sportovec. Ale hodlám s tím bojovat- rehabilituji, cvičím, trénuji.Letos jsem propadl další aktivitě. Oblíbil jsem si handbike, česky řečeno ruční kolo. To mě začalo hodně bavit.

Nedávno jsem jel s Nadačním fondem Emil cestu z Lednice do Brna a byla to paráda. Po rovině bych dokázal jet dlouhou vzdálenost, ale občas je potřeba zdolat i kopec a to není snadné. Obdivuji proto ostatní handbikery, kteří je vyjíždí. Klobouk dolů předtím, co všechno absolvují.Na sport já dopustit nedám. Ostatně doporučuji ho i dalším hendikepovaným.Sport je moje životní cesta, nedokázal bych bez něj být. Je to odreagování a životní cíl. Ostatním bych ho určitě doporučil. Může to být pro ně příležitost, jak na sobě pracovat.

Handbike mi natolik učaroval, že bych rád pokračoval v trénincích. Zatím mám možnost si handbike půjčovat, ale potřeboval bych pomoci se sestavením tréninkového plánu s ohledem na moje postižení a odbornou pomoc při jeho plnění.Věřím, že díky své pevné vůli mám šanci v cyklistice uspět a chci dokázat, že moje úsilí bude sklízet ovoce. Moc by mi pomohla finanční pomoc pro můj cyklistický rozvoj. Roční náklady na trenéra, rehabilitačního pracovníka a rámcovou dopravu na tréninky činí 28 000Kč.

Díky za každou pomoc a třeba se potkáme někde uprostřed moravských vinohradů na projížďce a můžeme potit krev spolu :)

Jakub