Jan Machuta

Narodil jsem se s mozkovou obrnou a kvůli této diagnóze jsem vyrůstal v jednom pražském ústavu sociální péče. Byl to ústav pro mentálně postižené, takže se mi tam nikdo nevěnoval, nikoho jsem nezajímal. Většinou jsem si sám něco maloval, čekal jsem na oběd, a pak na večeři. Nejezdili jsme nikam na výlety. V kině jsem byl poprvé až ve 23 letech...

Když jsem se v roce 1997 dostal do lázní v Košumberku, vyzkoušel jsem bocciu, která se okamžitě stala mojí velkou vášní. Tento sport mě naučil trpělivosti a také tomu, že se nesmím vzdávat předem. Také mi boccia otevřela nový svět. Začal jsem se stýkat s lidmi okolo sportovního klubu Jedličkova ústavu. Na první závody jsem vyrazil hned první rok svého boccia života a od roku 2004 jsem v reprezentaci. Díky boccii jsem se dostal do Portugalska, a dokonce i Brazílie. Moje stávající boccia míčky se mnou už procestovaly kus světa a zasloužily by si klidnější důchod. Cena jedné nové sady se pohybuje okolo 11 500 Kč a moc rád bych si ji s pomocí Nadačního fondu Emil pořídil, aby se mi lépe hrálo.