Oliho sen: Postavit se na vlastní nohy

Příběh mého syna Olího začal dramaticky už v prvním měsíci těhotenství. Tehdy jsem začala silně krvácet a lékaři mi v podstatě řekli, že je to buď, anebo. Můj syn to tehdy zvládl a vyhrál svůj první velký zápas. To jsem netušila, kolik nás jich ještě čeká.

Těhotenství však bylo rizikové a porod museli lékaři vyvolat předčasně. Olíčka museli tahat zvonem, křísit a hned putoval do inkubátoru. Neměla jsem žádné zázemí, a tak jsme se z porodnice vraceli rovnou do azylového domu. Byla jsem na všechno sama, ale absolutně odhodlaná se o nás postarat.

Cvičili jsme Vojtovu metodu a krůček po krůčku se posouvali. Pak ale přišla krutá rána. Lékaři Olímu diagnostikovali dětskou mozkovou obrnu – kvadruspastickou parézu. Zhroutil se mi svět, ale zařekla jsem se, že budeme bojovat ještě víc. Mentálně je totiž Oli naprosto v pořádku. V tu chvíli jsem si slíbila, že udělám vše pro to, aby byl soběstačnější.

Díky úžasným lidem a nadačním fondům jsme už zvládli spoustu intenzivních neurorehabilitací i aplikaci kmenových buněk, které Olího obrovsky posouvají. Během nedávného pobytu v lázních jsem ale viděla chlapečka se stejnou diagnózou, který operaci Ulzibat podstoupil, a jeho pokroky byly neuvěřitelné. Rozhodla jsem se, že tam svého bojovníka dostanu.

Termín máme domluvený už na září. Věřím, že zákrok uvolní celé jeho spastické tělíčko, Olí se rozpovídá a díky tomu bude moci nastoupit do klasické základní školy. A možná se jednou postaví i na vlastní nohy.

Výtěžek ze sbírky pokryje náklady na zahraniční operaci metodou Ulzibat a na nezbytnou následnou péči. Po zákroku bude muset Oli 14 dní jen ležet, ale poté ho čeká minimálně měsíc nesmírně intenzivních rehabilitací, na které koncem roku naváže nezbytný lázeňský pobyt. Jsou to obrovské výdaje, které jako samoživitelka zkrátka sama nedokážu uhradit.

Z celého srdce děkuji všem, kteří Olímu na jeho nelehké cestě za samostatností podají pomocnou ruku.