Monika Valachová

Monika je po úrazu upoutaná na invalidní vozík. Je paraplegik současně s velmi omezenou hybností levé ruky. Handbike by jí umožnil aktivní trávení volného času, dostupnost míst jinak zcela nedostupných na mechanickém vozíku, setkávání s dalšími lidmi a největším přínosem by byla možnost pravidelné rehabilitace. Rozhodli jsme se proto na handbike ji přispět.

Vzkaz od Moniky:V těchto pár řádcích bych Vám chtěla moc a moc poděkovat za poskytnutí finančního příspěvku na hanbike. Cyklistika už od malička patřila mezi mé oblíbené sporty a ani na invalidním vozíku jsem se kola nechtěla vzdát. Díky Vaší nadaci „Emil“ a dalších hodných lidí se mi tento sen splnil. Dokonce jsem si mohla pořídit handbike s pomocným motorkem, bez kterého by byla jízda pro mne velice náročná, protože mám po úraze omezený pohyb levé ruky. Nyní již vyrážím na výlety a žádný kopec pro mne není překážkou, dostanu se do míst do kterých bych se na vozíku nikdy nepodívala.Je to nádherný pocit přejíždět překážky bez cizí pomoci.

Proto ještě jednou děkuji a velice si Vaší pomoci vážím.

S úctou Monika Valachová

Text žádosti:Jmenuji se Monika Valachová.

Bydlím v podhorské vesnici v rodinném domku s rodiči a bratem. V přízemí domku s námi bydlí babička s dědou. Mamka je zaměstnána v místní mateřské škole jako vedoucí stravování. Otec před nehodou pracoval jako projektant. Po nehodě musel práci přerušit, protože mi se vším pomáhá. Bratr studuje 5. rokem v Praze na ČVUT na stavební fakultě.

Dne 18.3.2012 jsem utrpěla mnohačetná velmi těžká poranění při autonehodě jako spolujezdec. Rok jsem cestovala po zdravotnických zařízeních: FN Hradec Králové, spinální jednotka v Liberci, RU Kladruby, centrum Paraple, RU Brandýs n O a další. Banální výlet do bazénu skončil 2km od našeho bydliště tragédií, která naší rodině ve vteřině změnila život. Řidič, který nehodu zavinil a byl do té doby mým přítelem mně po 4. měsících opustil bez jediné omluvy nebo vysvětlení.

Jsme sportovně založená rodina, rodiče nás od ranného věku vedli ke všemu, co je spojené s pohybem. Nyní jsem po úrazu upoutaná na invalidní vozík, jsem paraplegik současně s velmi omezenou hybností levé ruky.

Devět let jsem navštěvovala ZUŠ v Žamberku obor tanec. Od svých 6. let jsem závodně cvičila sportovní aerobic Naše skupina čtyř děvčat se celkem dobře umisťovala na státních soutěžích. Od 14 let jsem pravidelně navštěvovala kurzy zumby a plánovala kurz instruktora zumby v 18. letech (to už jsem bohužel nestihla).

Po absolvování ZUŠ oboru tanec jsem pokračovala dále v téže ZUŠ ve hře na klavír a na střední škole započala hrát na kytaru. Ani tyto aktivity bohužel již nejsou možné z důvodu špatné hybnosti levé ruky.

Ve volném čase jsem ráda jezdila na kole, na kolečkových bruslích, v zimě na bruslích, velmi ráda jsem lyžovala jak na sjezdových, tak i na běžeckých lyžích. Po celý rok jsem se věnovala plavání, v létě na dovolených a v zimě v krytém bazénu.

Po úrazu jsem měla dva roky přerušenou docházku na střední pedagogickou školu v Litomyšli. V září 2013 mi bylo umožněno ve studiu pokračovat. Za přístup vedení školy a učitelského sboru jsme velice vděční. V květnu 2015 jsem úspěšně složila maturitní zkoušku. Na vysokou školu jsem nebyla přijata. Nyní navštěvuji denní pomaturitní studium anglického jazyka.

V březnu 2013 jsem absolvovala speciální kurz autoškoly. Koupili jsme auto upravené na ruční ovládání, takže moje soběstačnost se o hodně zlepšila. V létě 2013 se nám podařilo dokončit výtahovou plošinu za pomoci státního příspěvku a občanů naší vesnice. To byla pro mě, ale hlavně pro otce a bratra ohromná úleva, že mě nemusí do prvního patra několikrát denně nosit.

Částečně jsem ztratila domácí soukromí, protože jsme zřídili nový pokojík z ložnice vedle obývacího pokoje. Ložnici rodičů jsme přestěhovali do podkroví (můj dřívější pokojík) kam už přístup na vozíku není možný.

Kromě studia anglického jazyka hraji závodně stolní tenis (liga vozíčkářů ve stolním tenise). Hraji za Plzeň Sokol Lhůta. S Centrem Paraple,s o.s. Sportability nebo s rodinou jezdím v zimě lyžovat na monoski.

V letních měsících bych ráda jezdila na handbike, což je trojkolka která mi může umožnit aktivní trávení volného času, dostupnost míst jinak zcela nedostupných na mechanickém vozíku, setkávání s dalšími lidmi a největším přínosem by byla možnost pravidelné rehabilitace.

V Záchlumí 8.1.2016

Monika Valachová