Vozík pro Teodora

Teodor se narodil předčasně ve 29.týdnu. Vážil 990 g, moc nehýbal a byl připojen na plicní ventilaci. Ve třech měsících nám genetik oznámil diagnózu, se kterou se sám ještě nesetkal. Bylo to zdrcující. Po načtení podkladů jsme věděli, že se naše dítě nejspíš moc nedožije. Průměrná doba dožití byla v tu dobu s tak závažnou diagnózou 90 dní.

Hroutili jsme se my jako rodiče, ale i celá blízká rodina. Byli jsme ale připraveni tomu čelit.

Za nedlouho Teoušek už vyrostl z inkubátoru a musel být přestěhován na oddělení dětské JIRP, kde jsou dětí od narození až po dosažení dospělosti. Tam jsme 1,5 měsíce čekali na to, až přibere na váze a bude mít 4,5kg, protože v té chvíli ho můžou v Motole vzít na operaci PEG (hadička do žaludku kvůli krmeni) a tracheostomie (vstup do dýchacích cest kvůli dlouhodobé plicní ventilaci). To se podařilo a čekal nás kolotoč zaučování a shánění speciálních věcí domů.

Po dalších 2 měsících (celkem 7,5 měsíce v nemocnici od narození) byl Teo propuštěn domů na dožití. Byli jsme pod záštitou paliativní péče, aby Teoušek měl poslední dny co nejlepší...

Ovšem, doma se naštěstí postupně se zbavil potřeby umělého okysličování. Dříve, když jsme někam jeli, měli jsme na kočárku ventilaci, v koši pod kočárem odsávačku a láhev s kyslíkem. Začal se najednou více hýbat a začali jsme intenzivně cvičit.

Bylo nemožné, abych s ním někam jela sama nebo abychom ho nechali na hlídání babičkám. Proto k nám začali jezdit sestřičky z domácí péče a byly k nám k ruce jako doprovod k lékaři nebo hlídačky. Občas přišla nějaká nemoc a skončili jsme v nemocnici, na to jsme ale byli připraveni a stále jsme. Pak už se jen zlepšoval. Rehabilitace začal mít stále častěji a intenzivněji a byl vidět obrovský progres.

Dnes jsou Teouškovi skoro 3 roky a ventilaci využívá jen při spánku nebo když je hodně unavený či nemocný. Když ho posadíme, tak sedí, ale sám si nesedne. I tak trénujeme stoj. Začal více mluvit, řekne nám pár slov a k tomu pro další komunikaci využíváme znakovku. Na celý týden má úplně plný diář, co se týče cvičení. Je to opravdu náročné, ale výsledky jsou vidět.

K přepravě využíváme invalidní vozíček, na kterém Teo jezdí sám. Musíme nyní pořídit nový a rozhodli jsme se pro aktivní mechanický vozík Ultina INDIVIDUAL MINI. Tato česká firma dělá pomůcky na míru a i díky nízké hmotnosti vozíčku to bude jak pro Teouška, tak pro všechny, co s vozíkem manipulují, velké zlepšení kvality života. Vozík bude mít i ergonomické obruče a zádovou opěrku, což zajistí zdraví sed a snadnou ovladatelnost. Takto vybavený vozík však stojí 112 379 Kč. Tuto částku, kvůli obrovským výdajům za rehabilitace, dopravu a další pomůcky, v rodinném rozpočtu už nenajdeme ani díky částečné úhradě pojišťovny. Proto prosíme o Vaši finanční podporu.

Děkujeme za zvážení naší žádosti,

Teodor s rodiči